V 90. letech v Česku vzniklo spoustu rodinných firem, jejichž majitelé se teď začínají chystat do důchodu. Přicházejí ale na to, že jejich potomci nejsou připraveni převzít podnikání. O problematice a alternativách mezigeneračního předání nám řekne víc Marek Hatlapatka, jednatel společnosti CYRRUS Corporate Solutions a specialista na M&A poradenství.

Kolika firem se mezigenerační výměna týká?

Přesná statistika sice neexistuje, ale většina průzkumů i naše zkušenosti z terénu ukazují, že problematika generační výměny je aktuální nebo v nejbližší době aktuální bude u přibližně každé páté rodinné firmy. V praxi to znamená tisíce firem, a to nepočítáme živnostníky a mini firmy s pár zaměstnanci.

Zatímco jinde ve světě u rodinných firem už většinou několik výměn proběhlo, u nás jsme teprve ve fázi první generační výměny – jak si vedeme ve srovnání se zahraničím?

Dá se říci, že zatímco v některých ohledech již české podnikatelské prostředí za těch více než 30 let dospělo, procesem silné vlny generační výměny v rodinných firmách jsme si ještě neprošli a prostě se to, stejně jako vše ostatní, musíme naučit. A to učení je pro mnoho podnikatelů-zakladatelů bolestné. Soustředí se na byznys, nejsou zvyklí dělat dlouhodobější strategie, což je jádro celého budoucího problému.

Jak dlouho průměrně proces předávání trvá?

Proces předání firmy je mnohem delší a komplexnější, než si většina podnikatelů uvědomuje. Ve vyspělých zemích se nová generace na dobu, kdy převezme kormidlo, systematicky připravuje dlouhé roky předem, pět let je úplné minimum. Často je to vlastně po celou dobu dospělého života.

U nás často výměna proběhne pod časovým tlakem, kdy si zakladatel najednou uvědomí, že už nemá energii, že život kolem plyne příliš rychle, začne mít zdravotní problémy nebo jej prostě už jen vyčerpaly podnikatelské problémy, což v posledních letech covidu či války není nic abstraktního.

K tomu, aby se výměna povedla, je potřeba aktivní účasti obou stran. A to bývá kámen úrazu.

„Pohodlný a finančně zajištěný život v potomcích neprobudí podnikatelského ducha.“

V čem konkrétně bývá problém?

Je jich hned několik. Někdy zakladatel prostě nikoho k sobě pustit nehodlá, veškeré know-how si nechává pro sebe a pro najaté manažery spíš než pro své potomky. Jindy je problémem i velké ego a pocit, že nikdo firmu nemůže řídit lépe než její zakladatel či současný majitel.

Nebo naopak hraje roli snaha až příliš dlouho držet potomky daleko od stresů podnikání, což spolu s tím, že jim zajistí pohodlný život, minimálně z finančního pohledu, vede k tomu, že až potomci dozrají do věku, kdy by již mohli teoreticky firmu převzít, zakladatel s překvapením zjišťuje, že děti nemají toho stejného podnikatelského ducha, jako měl v jejich věku on. To je problém zvlášť v oborech, které dnes takříkajíc nejsou „moderní“ či nevedou k rychlým výsledkům. Typicky jde o strojírenství a technické obory.

Existují obory, kde se mezigenerační výměna daří lépe?

Kupodivu ano, možná trochu překvapivě je to třeba v zemědělství nebo v oborech s vysokým podílem IT a moderních technologií.

„V zahraničí se první rodinná generační výměna povede přibližně v polovině případů. Předání mimo rodinu ale není špatně.“

Jaký je podle Vašich zkušeností poměr firem, kde původní zakladatel předá firmu potomkům, versus kde ji prodá do cizích rukou mimo rodinu?

Z našich zkušeností je úspěšné předání v rodině méně pravděpodobné než prodej mimo rodinu. Odhaduji, že maximálně třetinu, spíše čtvrtinu rodinných firem čeká úspěšné generační předání v rodině. Minimálně v této vlně, která začíná probíhat.

Pro srovnání, ve vyspělém zahraničí se rodinná generační výměna povede při prvním předání přibližně v polovině případů, a druhé předání má zhruba třetinovou úspěšnost.

Na druhou stranu je dobré říct, že předání mimo rodinu není automaticky špatně. Má spoustu předností, často vede ke zvýšení výkonnosti firem, k reorganizaci činnosti firmy směrem k vyšší přidané hodnotě, zavádění nových postupů a know-how...

Jak najít vhodný okamžik k předání?

Když si podnikatel stanoví jasný plán na mnoho let dopředu, není to žádné umění. Ale právě to je slabé místo českých (nejen) rodinných firem. Plán není, nebo není včas, a to vede k přesluhování či neoptimálním řešením vzniklým pod tlakem aktuálních okolností.

Jak často se na CYRRUS Corporate obracejí rodinné firmy a chtějí vyřešit svoji situaci?

Obracejí se na nás často a tento trend v posledních měsících jednoznačně zesílil. Důvodů je několik, podnikatelé-zakladatelé mají svůj věk, prošli si složitým obdobím covidové krize a hned vzápětí krizí energetickou, čím dál hůř se jim hledají lidé, a i tradiční obory jsou stále více protkány novými technologiemi. A když k tomu přidáte nestabilitu podnikatelského prostředí, nekoncepční a nepřipravené věci, jako jsou změny ve zdanění zisků z prodeje firem, není divu, že zájem je skutečně velký.

Přicházejí podle Vás včas, nebo už „pět minut po dvanácté“?

Obvykle nepřicházejí včas, ale vždycky existuje řešení, které je lepší než se snažit vše řešit samostatně či strčit hlavu ještě na chvíli do písku. Takže ty, kteří nás osloví, chválím, protože je to důkaz, že se nad tak strategickou věcí už zamysleli a odhodili část ega, které by je mohlo stát spoustu peněz. A ty jim dokážeme uchránit, ať už nalezením nejvhodnějšího kupce, pomocí při generačním předání ve firmě či třeba v uvozovkách „jen“ objektivní zpětnou vazbou na jejich podnikání, čísla, plány a strategie.

Naše jednoznačná zkušenost je, že velká část českých rodinných firem je řízena dobře z pohledu technických a odborných znalostí, mnohem horší je to však v oblasti finančního řízení a strategie. A tam si troufnu říct, že umíme pomoci prakticky vždy.

„Vezměte si k ruce někoho, kdo má odvahu udělat věci, které nemusejí být v rodině populární.“

Proč je podle vás dobré vzít si k předání firmy „prostředníka“?

Ať už jde o rodinné předání či prodej firmy ven z rodiny, vždy se jedná o těžké rozhodnutí, a k němu je dobré mít někoho neutrálního, kdo dokáže poradit, převzít část činností a má odvahu udělat věci, které nemusejí být v rodině populární. Vzít si „na hrb“ některé tyto těžkosti je nedílnou součástí naší práce.

Jaké jsou možnosti předání firmy mimo rodinu?

Připadají v úvahu dvě základní skupiny kupujících. Buď jsou to strategičtí investoři nebo finanční investoři. Ti první jsou často podnikateli preferovaní, protože se obvykle rekrutují ze stejného oboru od konkurentů, dodavatelů či odběratelů. Zakladatel si tak od nich často slibuje pokračování cesty, kterou nastavil a díky synergiím může takový investor mnohdy nabídnout vyšší cenu.

Jak obtížné je najít takového investora?

Právě proto, že to nemusí být vždy jednoduché, je někdy výhodnější podívat se po finančním investorovi, což je obvykle fond, například private equity (PE) fond, který má zkušenosti s akvizicemi firem, jejich vyladěním a následným prodejem. Což ale samozřejmě implikuje, že nákupní cena musí poskytovat dostatečný prostor pro adekvátní zhodnocení firmy v horizontu několika let, po které si finanční investor firmu nechává ve svém portfoliu.

Zvláštním typem investora může být i samotný management firmy. To je v zahraničí celkem běžná praxe, kdy si manažeři firmy půjčí peníze a sami firmu od majitele odkoupí.

„Když vám dojde šťáva, je už pozdě začít řešit, komu firmu předáte.“

Měl by si podnikatel při prodeji mimo rodinu nechávat alespoň minoritní podíl?

Co se týká toho, zda prodat 100% podíl či si ponechat minoritu, většinou je podnikateli preferován prodej celého podílu, zvláště u těch transakcí, kde už ideální čas na předání či prodej uplynul.

Zachování minoritního podílu může někdy dávat smysl, například tehdy, když jsou zákazníci firmy na zakladatele silně vázáni a on má ochotu či motivaci se řízení části firmy ještě nějaký čas věnovat. Prodej pouze minoritního podílu je naopak už úplně jiný příběh.

Co byste poradil podnikatelům, kterým už nastává čas na předání kormidla?

Na naší práci poradců pro firmy je těžké a zároveň krásné, že existuje jen málo široce použitelných šablon. Téměř vždy pracujeme případ od případu a ideální řešení hledáme na míru. To samozřejmě neznamená, že neexistují obecné rady, které šanci na úspěšnou mezigenerační výměnu zvyšují, a o většině z nich tady už byla řeč.

Klíčové je být si vědomý toho, že čas, zvláště v podnikání, plyne strašně rychle. A že až dojde „šťáva“ a ona u každého jednou dojde, je na optimální předání již pozdě. Dát mladší generaci šanci ukázat, zda to může být zrovna ona, kdo firmu jednou převezme, je extrémně důležité. A pokud se to nevyvíjí správným směrem, je stejně tak důležité si to včas přiznat a začít hledat jiné řešení. Stejně jako kdekoliv v životě i zde platí, že „kdo je připraven, není překvapen“.

Pomůžeme vám s analýzou vašeho podnikání i se samotným prodejem. Bez zbytečných složitostí. Získejte nezávislý pohled od expertů. Ozvěte se přímo Markovi Hatlapatkovi:

Marek Hatlapatka

Jednatel, specialista pro oblast poradenství a optimalizace

„Po studiích jsem nastoupil do CYRRUS jako analytik akciových trhů. Přes pozice hlavního analytika a hlavního investičního stratéga jsem se nakonec začal věnovat převážně analýzám kapitálových struktur, due dilligence a fúzím a akvizicím. V oboru jsem již 20 let.“

+420 538 705 734

marek.hatlapatka@cyrrus.cz

Marek Hatlapatka

Přečtěte si také, jak jsme pomohli najít investora pro firmu LIKOV.

Novinky ze světa investic

Menu